OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nevím, zda na název aktuálního alba českobudějovického komanda „Sunrape“ čili „Zprznění slunce“ měli vliv loňské povodně, ale od roztočení kotoučku na nás jejich produkce vlétne jako zuřivé tsunami. Nejprve si však vyslechneme krátké patnáctivteřinové intro, tvořené zvuky ze vzdálené planety a pak… Nebudu nic zastírat, nová tvorba INGROWING se mi velice zamlouvá. V žádném případě nezůstali stát na místě. Z minulého alba „Suicide Binary Reflection“ byla ponechána zběsilá grindovost naroubovaná melodičností slýchávanou z dema „ Perverted Look At The World“. Tuto skutečnost určitě ocení při živých vystoupeních především všichni tancechtivý příznivci. Jednotlivé skladby na sebe navazují a vytvářejí prakticky nerozlučný celek. Nepřeslechnutelná je hlavně rozmanitost vokální složky, kde se Vlakin vyřádil při svém nezaměnitelném murmuru či skřehotu, zaslechnout však můžeme i mluvený projev. Obdivuhodná je též Zbyňova hyper rychlá hra na bicí – v každé skladbě dočkáme pořádné smaženice. Skupina se zkrátka prezentuje jako brilantně seřízené kukačky.
Těžko z tohoto kompaktního alba vyzdvihnout jednotlivé skladby, ale dvě mi utkvěly v uších nejvíce a nemohu se jich za žádnou cenu zbavit. První, na albu šestá v pořadí pod názvem „Four Murders Guaranteed (D.C. Sucks Part Two)“, zaujme především zmiňovanou vokální dovedností. „Not Enough (Budweis City Babies Revenge)“ je druhý hitovými ambicemi posedlý kus. Rozjede se šílenou grindovou jízdou, aby přešel v melodickou pasáž zakončenou vytříbeným sólem, vokálními party připomínajícími žabí stvoření, a ukončil vše závěrečnou náklepovou zběsilostí, a to vše za minutu dvacetšest vteřin… ufff. Vysoké ohodnocení snesou i ostatní součásti tohoto kompletu, jako je obal a texty (dva z nich si můžete ve svém rodném jazyce přečíst na internetových stránkách kapely), na kterých se tradičně podílel mistr Chymus. Svou troškou přispěli též Vlakin a Frintosaurus. Též po zvukové stránce můžeme těžko něco vytýkat; i když se hudba posunula zase kousek jiným směrem. Zůstala totiž hutnost a čitelnost. Celková délka alba přesně vyhovuje požadavkům posluchačovým, neboť čitá něco málo přes půl hodiny.
INGROWING se povedla brilantní práce. Mám dojem, že až „Sunrape“ uslyší zahraniční konkurence, závistí zbledne…
INGROWING se povedla brilantní práce. Mám dojem, že až „Sunrape“ uslyší zahraniční konkurence, závistí zbledne…
9 / 10
1. Here Comes The Sun
2. Cyberspace
3. Eradicated
4. Annelid Cult
5. Fragmented Oracle
6. Four Murders Guaranteed (D.C. Sucks part Two)
7. The Darkness Inverted
8. Sunrape
9. Virtual Bleed
10. Nebular
11. Not Enough (Budweis City Babies Revenge)
12. Spectral Passages
13. Illumination
14. Raped
Ætherpartus (EP) (2009)
Cloned & Enforced (2006)
To Clone And To Enforce (split s EXHUMED) (2006)
Sunrape (2003)
Suicide Binary Reflections (2001)
Ingrowing/Impetigo (split) (1999)
Cyberspace (1998)
Perverted Look At The World (1996)
Kvalitka
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.